Pekanové ořechy

Vše o Pekanu

Pekanové ořechy jsou podobné vlašským, ale jsou protáhlejší, měkčí, jejich povrch není tak zvrásněný a upoutá i sytá hnědá barva. Největší předností pekanových oříšků je nenapodobitelná máslová, sladká chuť, příjemná vůně, a především vynikající skladba živin. Patří k velmi vyhledávaným delikatesám. Oblíbili si je i vyznavači alternativních výživových směrů, zejména vegetariáni, vegani, milovníci raw nebo paleo stravy.  

Oříšky chutnají i zvířatům v Amazonii

Ořechovec pekanový tvoří menší či větší plantáže na jihu Severní Ameriky a v Mexiku. Roste sice rychle, ale na první sklizeň ořechů se často musí počkat i dvacet let. Domorodci, kteří kdysi v této oblasti žili, uměli perfektně zužitkovat prakticky celý strom.

Botanikům se podařilo vyšlechtit zhruba 500 kultivarů, které se od sebe výrazně liší. Mnohé odrůdy jsou díky tomu odolné vůči nemocem, parazitům, škůdcům, nepřízni počasí nebo klimatickým výkyvům.

Ořechovec potřebuje hodně slunce. Na jeho semenech, listech a větvičkách si pochutnává nejen pralesní ptactvo, ale i hladové vačice, veverky, mýval a další menší druhy savců.

Co najdete uvnitř ořechu?

Z nutričního hlediska jsou velmi ceněné, protože navzdory své velikosti obsahují pestrou škálu vitamínů, minerálů, stopových prvků a cenných fytonutrientů, tedy důležitých přírodních látek.

1.    Jako jedny z mála ořechů neobsahují sodík a nenajdete v nich ani cholesterol.

2.    Jsou bohaté na vitamíny B, vitamín E, C, A a kyselinu listovou – tyto vitamíny by rozhodně v našem jídelníčku neměly chybět.

3.    Zdravé tuky tvoří až 70 % objemu, podíl vlákniny a bílkovin je prakticky stejný, jde o cca 10 %.

4.    Z minerálů nezapomeňme na mangan, fosfor, draslík, hořčík, vápník, železo a zinek.

5.    Přidávají se do dezertů, moučníků, krémů, ovocných salátů. Perfektně nahradí vlašské ořechy a hodí se jak do sladkých, tak i slaných pokrmů. Jemně drcené pekanové oříšky výborně zpestří chuť doma upečeného celozrnného chleba.

Zajímavosti:

V americkém státě Texas se ořechovec pekanový stal národním stromem. Z botanického hlediska lze na plody tohoto monumentálního, košatého stromu pohlížet jako na skořápkové ovoce. Do Evropy se ořechovec dostal relativně pozdě, a to až v 16. století. Podle dochovaných historických pramenů ořechy poprvé ochutnali španělští mořeplavci. Jeden strom dokáže za rok vyplodit cca 200 až 450 kg lahodných plodů.