Odkud pocházejí ořechy? Třetinu světa zásobuje jediný stát

Naposledy aktualizováno 27. 8. 2026 autorem Pavlína

Když si doma nasypete hrst mandlí do misky, statisticky vzato držíte kus Kalifornie. Když k nim přidáte vlašské ořechy, přidáváte nejspíš kus Číny. A když si dáte lísková jádra, ochutnáváte pobřeží Turecka. Světová mapa ořechů je totiž mnohem méně pestrá, než by člověk čekal. Podle statistické ročenky Mezinárodní rady pro ořechy a sušené ovoce (INC) za rok 2025 si tři země rozdělují víc než 60 % celé světové sklizně. A jedna z nich je na tom tak dobře, že bez ní bychom pekli vánoční cukroví docela jinak.

Shrnutí pro ty, kteří nemají čas číst celý článek

• Svět vypěstuje zhruba 6 milionů tun ořechů ročně (jádra, u pistácií se počítá ve skořápce). Za deset let je to nárůst o 59 %.
• USA vypěstují 34 % celé světové sklizně, tedy asi 2,04 milionu tun.
• Druhé Turecko má 14 %, třetí Čína 13 %. Dohromady tyhle tři země drží 61 % světa.
• Amerika vděčí za prvenství hlavně mandlím: tři ze čtyř mandlí na světě rostou v Kalifornii.
• U některých druhů ale Amerika prvenství nemá. Vlašákům vládne Čína, lískovým ořechům Turecko, kešu západní Afrika a u pekanů dokonce Ameriku předstihlo Mexiko.
• Pro nás jako kupující to znamená jediné: čím míň zemí ořechy pěstuje, tím citlivěji reaguje jejich cena na počasí.

Svět vypěstuje šest milionů tun ořechů a pořád mu to nestačí

Začněme velkým číslem. V sezoně 2024/25 svět vypěstoval 6 021 313 tun ořechů. Deset let předtím to byly necelé 3,8 milionu tun, takže produkce vzrostla o 59 %.

Zní to jako hodně. Když to ale rozpočítáte na osm miliard lidí, vyjde vám sotva tři čtvrtě kila ořechů na hlavu a rok. Světová produkce roste, ale poptávka po ní běží stejně rychle, někdy rychleji. Proto ořechy v posledních letech zdražují napříč celým sortimentem.

A teď to podstatné: ten růst neprobíhá všude, ale hlavně na několika málo místech.

Amerika: 34 % světové sklizně

Spojené státy vypěstovaly v sezoně 2024/25 zhruba 2 040 100 tun ořechů, což je přesně těch 34 % světa. Žádná jiná země se ani nepřiblíží. Zajímavé je, jak se to číslo skládá dohromady. Nejde o to, že by Amerika pěstovala od každého trochu. Jde o to, že u tří plodin je naprosto dominantní.

Mandle: tři ze čtyř na světě pochází z Kalifornie

Tohle je jádro celé americké převahy. Ze světových 1 622 148 tun mandlí jich Kalifornie vypěstovala 1 192 700 tun, tedy 74 %.

Druhá Austrálie má 10 % (163 148 tun), třetí Španělsko 6 % (105 000 tun). Když k těmhle třem zemím přičtete zbytek, zjistíte, že skoro devadesát procent všech mandlí na světě pochází ze tří míst.

Prakticky to znamená, že když v Kalifornii přijde suchý rok, promítne se to do ceny mandlové mouky v Českých Budějovicích. Není to nadsázka, je to prostá matematika.

Mimochodem, poznat původ jde i podle odrůdy. Mandle Carmel Supreme jsou klasická kalifornská odrůda, kdežto mandle Largueta jsou španělské, protáhlejší a s jinou, o něco výraznější chutí. Vedle sebe je rozeznáte na první pohled i na první kousnutí.

Pistácie: druhá největší americká plodina

Pistácie jsou po mandlích americká dvojka. V sezoně 2024/25 jich USA vypěstovaly 503 700 tun ve skořápce, což bylo zhruba 43 % světové produkce. V pětiletém průměru je americký podíl ještě vyšší, kolem 54 %, protože turecká sklizeň 2024 byla mimořádně vydařená a americký podíl v ten jeden rok trochu srazila.

U vývozu je americká převaha ještě výraznější: 61 % všech pistácií, které se ve světě obchodují, odchází z USA.

Vlašské ořechy a pekany: tady už Amerika první není

A teď zajímavý zvrat. U dvou druhů, které si s Amerikou spojujeme skoro automaticky, Amerika prohrává.

Vlašské ořechy: světu vládne Čína s 682 000 tunami (60 %). USA jsou druhé s 240 700 tunami (21 %), třetí Chile s 5 %. Pokud jste loni řešili, proč se vlašské ořechy z trhu ztrácejí a zdražují, tady je část odpovědi. O ceně vlašských ořechů na českém trhu rozhoduje víc čínská sklizeň než ta americká.

Pekany: ačkoli je pekan považovaný za americký ořech a jeho jméno pochází z aztéckého „pacane“, největším producentem je Mexiko se 43 % (66 100 tun). USA jsou druhé s 39 % (60 100 tun) a bronz bere Jihoafrická republika s 12 %.

Turecko: 14 % a lískooříškový monopol

Druhé místo drží Turecko s 858 480 tunami, tedy 14 % světa. Stojí to na dvou pilířích, pistáciích a hlavně lískových ořeších. U lísek je turecká převaha skoro absurdní: ze světových 587 410 tun jich Turecko vypěstuje 392 500 tun, tedy 67 %. Druhá Itálie a USA mají shodně po sedmi procentech.

Prakticky celý evropský průmysl s lískooříškovými krémy, čokoládami a náplněmi visí na jednom pobřeží u Černého moře. Když tam v květnu udeří mráz, ví o tom do měsíce celá Evropa.

Čína: 13 % a vlašákový gigant

Bronz patří Číně s 768 125 tunami (13 %). Skoro celý ten objem tvoří vlašské ořechy, u kterých je Čína světovou jedničkou.

Sečteno dohromady: USA, Turecko a Čína drží 61 % veškeré světové produkce ořechů. Zbylých 39 % si dělí celý zbytek planety.

Kde Amerika nevládne vůbec

Aby to nevypadalo, že se všechno točí kolem Kalifornie, tady jsou plodiny, kde ji nenajdete ani v první trojce:

• Kešu: Zhruba polovina světové produkce kešu pochází ze západní Afriky (Pobřeží slonoviny, Ghana, Nigérie), dalších 15 % z Indie a 12 % z Kambodže. Vietnam a Indie navíc slouží jako zpracovatelské velmoci, protože loupání kešu je práce, kterou stroje pořád nezvládají tak dobře jako lidské ruce.
• Para ořechy: Ty se nepěstují prakticky vůbec, sbírají se v divoké Amazonii. Sklizeň para ořechů proto rok od roku kolísá podle přírody, ne podle plánu.
• Makadamie: Domovem makadamů je Austrálie, ale dnes je největším producentem Jihoafrická republika.
• Piniové oříšky: Většina světové produkce piniových ořechů pochází z Číny, menší část ze středomořské Evropy.

Vidíte to? Když si doma nasypete ořechovou směs do misky, máte v ní čtyři kontinenty najednou.

Proč zrovna Kalifornie?

Odpověď je nudná a přesvědčivá zároveň: klima. Mandloně, pistácie i vlašáky potřebují mírnou zimu s dostatkem chladných hodin, suché a horké léto bez dešťů v době sklizně a hlavně vodu na zavlažování v přesně dávkovaném množství. Kalifornské Central Valley tohle splňuje skoro učebnicově.

Má to ale háček, a ten se jmenuje voda. Americké ministerstvo zemědělství letos ohlásilo, že plocha plodících mandloňových sadů poprvé od roku 1995 klesla. Farmáři sady vytrhávají kvůli nejistotě se zavlažováním a vysokým nákladům. Část z nich přechází na pistácie, které snášejí sucho i zasolenou půdu líp než mandloně.

Což je docela zásadní informace, když si uvědomíte, že na téhle jedné oblasti visí tři čtvrtiny světových mandlí.

Co to znamená pro vaši spíž

Co vám tímto článkem chceme říct?

1. Čím míň zemí ořech pěstuje, tím divočeji se hýbe jeho cena. Lísky, pistácie a mandle jsou na tom v tomhle ohledu nejhůř. Kešu, které roste na dvou kontinentech, je cenově klidnější.
2. Počasí v Kalifornii je pro cenu mandlí důležitější než cokoli, co se děje v Evropě. Stejně jako mráz v Turecku rozhoduje o ceně lískových jader.
3. Původ má vliv na chuť, ne jen na cenu. Španělská Largueta chutná jinak než kalifornský Carmel. Íránské a americké pistácie se liší velikostí i tím, jak se otevírají. Vyplatí se to zkusit vedle sebe.

U nás v Ochutnej Ořech si tohle hlídáme z docela prozaického důvodu: táta Petr jezdí po veletrzích a ochutnává vzorky od dodavatelů z celého světa. Ne proto, že by to byla romantická práce, ale proto, že mezi dvěma pytli mandlí se stejným papírovým označením může být propastný rozdíl.

Závěr

Ořechy vypadají jako obyčejná komodita, dokud se nepodíváte na mapu. Pak zjistíte, že za většinou toho, co máte doma v misce, stojí několik velmi konkrétních míst: kalifornské Central Valley, pobřeží Černého moře, čínské sady a západoafrické plantáže.

Je to křehčí systém, než se zdá. A vysvětluje to hodně o tom, proč ceny ořechů v posledních letech dělají to, co dělají.

Časté otázky (FAQ)

Zdroje

INC International Nut and Dried Fruit Council, Nuts and Dried Fruit Global Statistical Review 2025; USDA National Agricultural Statistics Service, California Almond Objective Measurement Report 2026.